Odpady ve stavebnictví – změny v nové odpadové legislativě
S jarem naplno propuká stavební sezona a odborné tiskoviny doslova hýří různými texty na téma stavebních odpadů. V tom našem shrneme přehled novinek a změn týkajících se stavebních odpadů (dále také „SDO“), které s sebou přinesla nová odpadová legislativa.
Obor stavebnictví produkuje celou škálu odpadů. Většina z nás si představí typické stavební odpady, jako je beton, cihla, omítka, vyzdívka, izolace, štěrk…, které ale vznikají hlavně při údržbách nebo demolicích staveb. Stavební výroba však produkuje také značné množství obalových odpadů, kovů, skla, ale třeba i biologických odpadů vznikajících při přípravě stavby. Na ty by stavebníci neměli zapomínat a důsledně je při své činnosti třídit, aby i tyto odpady mohly být využity. Pouze na vytěženou čistou zeminu příp. jiný přírodní materiál (např. kamení), které budou v místě téže stavby znovu použity, se zákon o odpadech vůbec nevztahuje.
Stále platí, že zásadní vliv na množství a složení odpadů ze stavby má způsob plánování, tj. příprava stavby a že se vznikem stavebních odpadů je nezbytné počítat od samého počátku projektu. Demolice nebo změny staveb vyžadují ještě další předrealizační přípravu, zejména prohlídku stavby. Jejím účelem je mj. vymezit takové části, kde se mohou vyskytnout nebezpečné látky a odpady. Tyto části by měly být ze stavby odebrány pokud možno odděleně ve zvláštním režimu, aby se zajistila ochrana zdraví lidí a minimalizovalo se rozšíření škodlivin do životního prostředí. Demolice má ideálně probíhat jako tzv. demontáž stavby s cílem co nejkvalitnějšího roztřídění vznikajících materiálů a odpadů.
Výše uvedené povinnosti nejsou žádnou novinkou, jsou obsaženy v metodickém návodu MŽP již od r. 2018. Co nového tedy přináší v oblasti SDO zákon 541/2020 Sb., o odpadech? Předně jednoznačně zavazuje k zajištění nejvyšší možné míry opětovného použití a recyklace stavebních odpadů. A to od samotného vzniku těchto odpadů - a nejen odpadů, ale i dalších materiálů ze staveb. Proto přímo v § 15 ukládá zákon původcům odpadů povinnost dodržet určitý postup pro nakládání s vybouranými stavebními materiály určenými pro opětovné použití, s vedlejšími produkty a se SDO vzniklými při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. Tento postup upřesňuje vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady, která sice zatím (březen 2021) nevstoupila v účinnost, nicméně její návrh mnohé naznačuje. Jednak přesně vymezuje vybourané stavební materiály, které je možné opětovně použít, nebo které mohou být vedlejšími produkty, a dále odpady, které je možné recyklovat – uvádí jejich podrobný seznam a ukládá povinnost tyto složky soustřeďovat odděleně. Podobně vyjmenovává SDO, které obsahují nebezpečné složky, jejichž oddělené soustřeďování by již nyní mělo být samozřejmostí. Při nakládání s odpadem obsahujícím azbest musí každý zajistit, aby nebyla do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach, a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Návrh vyhlášky výslovně ukládá, aby tyto odpady byly neprodleně po vzniku zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny a předány do zařízení pro nakládání s odpady, které je určeno k jejich sběru nebo odstranění.
Původci SDO mají v zákoně nově povinnost mít jejich předání zajištěno písemnou smlouvou, a to ještě před jejich vznikem. Tato povinnost se týká i občanů, pokud nemají možnost předat SDO obci v rámci obecního systému, a byla do zákona vložena jako prevence vzniku černých skládek.
Jestliže jsme tedy odpady i materiály vzniklé při stavbě či demolici důsledně vytřídili, vhodné materiály opětovně použili (např. nepoškozené konstrukční prvky nebo očištěné cihly) a zeminy jsme využili ideálně jako vedlejší produkt. Vzniklé stavební odpady chceme recyklovat či využít, ideálně znovu ve stavebnictví. A protože stavba není odpadové zařízení, potřebujeme tyto odpady legálně vyvést z odpadového režimu. Zákon to ve svém § 10 umožňuje, pojďme se podívat, jak to lze provést. Ukončení režimu odpadu lze pouze ve schváleném zařízení ke zpracování odpadů (jejich úpravě nebo využití). Nový zákon zmocňuje dvě ministerstva - MŽP a MPO - k vydání prováděcího předpisu, který stanoví pro konkrétní odpady přesná pravidla, postupy a technologie jejich zpracování a kritéria kvality vystupujících výrobků. Dle informací MŽP by vyhláška měla řešit např. paliva z odpadů, znovuzískané asfaltové směsi nebo právě zeminy a recykláty ze stavebních odpadů. Pak bude postup relativně jednoduchý, zatím však žádná taková vyhláška neexistuje ani v návrhu, a přestože se údajně již připravuje, musíme se zatím obejít bez ní.
Což znamená, že jako potenciální výrobci výrobku z odpadů – recyklátu - budeme muset mít kromě schváleného provozu zařízení k využití odpadů navíc povolení krajského úřadu k ukončení režimu odpadů. Dosud byl zařízením, kde vznikal recyklát jako výrobek z odpadů, udělován souhlas krajského úřadu k provozu zařízení k využití odpadů, a to většinou kódem využití R5 Recyklace nebo zpětné získávání ostatních anorganických materiálů (v příloze č. 5 nového zákona kód R5d Výroba stavebních recyklátů, které přestávají být odpadem). Je ovšem pravdou, že zatím nebyla přesná pravidla a existovaly rozdíly mezi jednotlivými kraji v tom, co musel provozovatel takového zařízení splnit. Toto zřejmě chtěli zákonodárci sjednotit, a proto je nově nutné k žádosti navíc doložit vyjádření MPO o tom, zda se náš výrobek běžně využívá ke konkrétnímu uvedenému účelu, zda pro něj existuje trh nebo poptávka a zda splňuje pravidla pro uvádění výrobků na trh. A bohužel v současné chvíli není zcela jasno, co bude MPO pro vydání takového vyjádření od výrobce vyžadovat. První informace naznačují, že bude třeba recykláty více přiblížit výrobkové legislativě, zejména technickým předpisům (normám). Shrneme-li stávající situaci, doporučujeme vyčkat s novými žádostmi jednak do vydání prováděcí vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady, a také do vyjasnění požadavků MPO. Mluvíme tu o nových záměrech; provozovaná zařízení mají dle přechodných ustanovení ještě necelé 3 roky čas.
Pokud jde o znovuzískané asfaltové směsi, je při nakládání s nimi možné dle metodiky MŽP do doby vydání vyhlášky postupovat v souladu se zrušenou vyhláškou č. 130/2019 Sb.
Stavební odpady resp. recykláty a zeminy byly často využívány k terénním úpravám. Nový zákon obsahuje pojem zasypávání. Jde v podstatě o jiný název pro využití odpadů na povrchu terénu, kdy je vhodný ostatní odpad použit pro účely rekultivace vytěžených oblastí nebo pro technické účely při terénních úpravách, a to v množství nezbytně nutném pro dosažení tohoto účelu. Vhodné odpady opět upřesňuje návrh vyhlášky - k zasypávání lze využít zeminy, jalové horniny, hlušiny, sedimenty, recyklát ze stavebního a demoličního odpadu a vybourané betonové nebo železobetonové bloky jako náhradu za lomový kámen. Návrh vyhlášky však navíc oproti zrušené vyhlášce č. 294/2005 Sb. zpřísňuje kvalitativní požadavky na tyto odpady. Nadále se bude muset provádět analýza obsahu škodlivin v sušině odpadů a ekotoxikologický test, avšak rozdílné – přísnější - limity budou nastaveny pro využití odpadů ve svrchní vrstvě v mocnosti 1 m od konečného povrchu terénu, a také ve vymezených místech (např. určených k bydlení nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů). Zároveň však přibyl i rozbor vodného výluhu odpadů určených k zasypávání; a to v rozsahu výluhové třídy I.
Zasypávání bude opět možné jen v „odpadářském“ zařízení, pokud však bude k zasypávání využita pouze zemina nebo kamení v maximálním množství 10.000 t odpadu nebo sedimenty v maximálním množství 50.000 t odpadu, a pokud provozovatel neprovozuje nebo v posledních 5 letech neprovozoval ve vzdálenosti do 2 kilometrů jiné zařízení k zasypávání, nebude potřebovat zařízení povolení krajského úřadu.
Trend nakládání se stavebními odpady v nové legislativě, tedy maximální možné třídění a využití těchto odpadů, má také ekonomickou motivaci. Jednak samozřejmě zisk z prodeje výrobků ze zpracovaných odpadů. Zároveň jsou některé stavební odpady vymezeny v návrhu vyhlášky jako „využitelné“, tedy s výrazně vyšším poplatkem za jejich uložení na skládky. Využitelné odpady nebude možné od 1. 1. 2030 skládkovat vůbec. Při striktním dodržení zákona by přitom již nyní měl být na skládky přijímán pouze takový směsný stavební odpad (k. č. 17 09 04 Směsné stavební a demoliční odpady), který již nelze upravit v souladu s § 41, tedy nelze z něj vytřídit žádné využitelné složky.
Pokud potřebujete legislativní pomoc nejen v oblasti nakládání se stavebními a demoličními odpady, pak využijte služeb poradenství, které Vám společnost INISOFT Consulting nabízí. Kromě toho jsme pro Vás připravili řadu seminářů zaměřených na výklady jednotlivých složkových zákonů životního prostředí a prováděcích vyhlášek k nim s aplikací do praxe.
Ing. Markéta Miklasová
INISOFT Consulting s.r.o.
