Data o odpadech – kde je pravda ?

Několik let se vede spor o tom, že máme dvojí data o odpadech a především o tom, která z nich jsou věrohodnější.

Český statistický úřad (ČSÚ) sbírá data prostřednictvím výkazu ODP 5-01 (s agregací na IČO), Ministerstvo životního prostředí (MŽP) prostřednictvím Ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady v elektronickém systému ISPOP (hlášení se podává za jednotlivé provozovny). Nedávno tuto problematiku řešila i vláda. Za ta léta, co se spor vede, již přestáváme tušit, co je podstatou problému. Zda jde o to mít správné informace o odpadech, anebo zda jde o něco jiného.

V nedávné době se ji po několikáté objevil v odborném tisku (Tisková zpráva ČSÚ z 20.11.2015, Časopis Odpady 11/2016) text z pera Českého statistického úřadu, který hovoří o datech sebraných Ministerstvem životního prostředí jako o nevhodných. „......údaje z informačního systému Ministerstva nelze v dané podobě čerpat pro potřeby statistiky např. proto, že lze předpokládat administrativní navyšování objemu produkce odpadu. Při předávání dílčích druhů odpadů mezi provozovnami totiž dochází k jejich překódování a několikanásobnému započítávání …“. Na tyto nekonkrétní výtky musíme, jako tvůrci software pro odpadové hospodářství zareagovat.

Jelikož lze v našem evidenčním programu EVI 8 vytvořit jak Roční hlášení o produkci a nakládání s odpady pro MŽP tak Výkaz ODP 5-01 pro ČSÚ, museli jsme velmi podrobně analyzovat oba systémy ohlašování. Důležité je, že základem je jedna a ta samá průběžná evidence odpadů.

Zatímco při tvorbě hlášení pro MŽP stačí údaje z průběžné evidence prostě sečíst, při tvorbě výkazu pro ČSÚ je nutné provést řadu úprav a změn v datech podle připojených instrukcí, protože výkaz ODP 5-01 je velmi odlišný od průběžné evidence odpadů a mj. se ohlašuje za celou firmu (IČO). Firmy s celostátní působností musí tedy nejprve sloučit všechny své evidence, aby poté mohly výkaz pro ČSÚ vytvořit. Tím se mimochodem také zcela ztrácí zásadní informace o regionální produkci odpadů.

Upozorňujeme, že to, na co poukazuje ČSÚ (předávání, překódování ….), se musí zákonitě projevit i ve výkazech ODP 5-01. Datová základná je totiž stejná. Rozdíl je pouze v tom, že po agregaci tj. sečtení všech dat za provozovny na IČO ještě u ohlašovatele, není možné v datech ČSÚ tyto přesuny rozpoznat. Naopak v datech MŽP lze tento problém včas odhalit a případně i vyřešit. Jsme proto přesvědčeni, že předpoklad ČSÚ o navyšování produkce není správný, stejně tak jako jeho vykazovaná celková produkce odpadů.

Naše tvrzení doložíme na jednom konkrétním příkladu. ČSÚ uvádí ve svých zprávách o odpadech množství zpracovaných autovraků (kód nakládání N9) prakticky o polovinu nižší než MŽP (viz následující tabulka).

* zpracování autovraků AN9, BN9, CN9
Zdroj: ČSÚ – www.czso.cz, MŽP – http://isoh.cenia.cz/groupisoh/

S tímto množstvím samozřejmě souvisí i produkce. Podstatou je, že vedle Ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady a výkazu ODP 5-01 existuje na MŽP systém MA ISOH, do kterého musí zpracovatel autovraků zaznamenávat každé převzetí vybraného vozidla s ukončenou životností k ekologickému zpracování vzhledem k odhlášení vozidla z Centrálního registru vozidel. Stát tak disponuje velmi přesnou průběžnou evidencí tohoto druhu odpadu. Z MA ISOH vychází tyto údaje o počtu převzatých vozidel k ekologické likvidaci:

Zdroj: https://autovraky.mzp.cz/autovrak/

Protože se v tomto systému zaznamenává i hmotnost přijatého autovraku, je dostupná rovněž informace o průměrné hmotnosti autovraku, která je cca 0,92 tun. Prostými počty tak dojdeme k tomu, že za posledních šest let bylo předáno ke zpracování cca 875 tis. tun vybraných autovraků (osobních vozidel).

Dle dat z MŽP bylo zpracováno za stejné období 1.082.760 tun (rozdíl v hmotnosti představují nákladní vozidla, která se do MA ISOH nezapisují). Podíváme-li se ale na celkové množství, které uvádí ČSÚ tj. 566.220 tun autovraků, pak lze konstatovat, že toto množství buď neodpovídá realitě, tj. s tím co lze jednoznačně prokázat a co se každý den velmi přesně sleduje, anebo by hmotnost jednoho osobního vozidla musela být nižší než 0,6 tun, což je i pro laika evidentně nesprávný údaj.

Uvedený příklad má pouze upozornit na to, že ne vše lze v životě statisticky odvodit či dopočítat a pokud ano, mělo by se vycházet z nejpřesnějších podkladů. Přáli bychom si, aby ve sporu o data zvítězil zdravý rozum a Česká republika měla věrný obraz o skutečné produkci a nakládání s odpady. Ze vzniklého ujednání mezi ČSÚ, MŽP a Úřadem vlády ČR pramení několik úkolů a řešení, která k tomu snad v budoucnu povedou.

Sdílejte tento článek: