Odpady ze zdravotnictví a nakládání s nimi

Nakládání se zdravotními a veterinárními odpady je úzce specializovaná oblast s velmi širokou základnou. Nemocnice, polikliniky, domovy pro seniory, domovy a ústavy sociálních služeb, hospicy i jednotlivé ordinace praktických lékařů.

Pojďme se dotknout této problematiky z různých úhlů a podívat se na povinnosti, ale i možnosti nakládání s těmito odpady.

Legislativa

Odpady obecně, včetně zdravotnických a veterinárních, řeší zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady. Nejvíce se pak odpady ze zdravotnictví zabývá vyhláška č. 306/2012 Sb. o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

Nesmíme zapomenout ani na metodiku, kterou vytvořil Státní zdravotní ústav (SZÚ) jako zpracovatel pro zadavatele Technologické agentury České republiky (TAČR). Garantem této metodiky bylo Ministerstvo životního prostředí – s datem vydání v prosinci 2016 https://www.mzp.cz/cz/nakladani_s_odpady_zdravotnictvi.

Evidence, ohlašování

Zdravotnická zařízení produkují odpady, a proto musí vést průběžnou evidenci odpadů. Pokud přesáhnou zákonné limity v produkci a nakládání s odpady (100 kg nebezpečných (N) nebo 100 t ostatních (O) odpadů), musí elektronicky podávat Roční hlášení do systému ISPOP.

Zařazování odpadů

Jako poměrně častý problém vnímám u těchto původců mnohdy zbytečné zařazování odpadů do kategorie N. V ČR tak vzniká ve zdravotnictví více nebezpečných odpadů, než v jiných státech EU. Principy zařazování odpadů jsou však obdobné. Jako důvod tohoto zařazování slýchávám velmi často: „Raději zvolím kategorii nebezpečný odpad (NO), abych byl krytý, co kdyby kategorii ostatní odpad (OO) někdo rozporoval“. Přitom velká produkce odpadů, například inkontinentních pomůcek u neinfekčních pacientů, přímo vybízí k zařazení pod katalogové číslo
18 01 04.

Jejich zařazení pod kategorii N je často dáno i jinými důvody, například špatně nastaveným systémem předání odpadu oprávněné osobě. I časový rámec je jedním z důležitých hledisek. Odpad, který dlouho leží ve shromažďovacím místě, se nafukuje a páchne. Tím je dáno, že jej raději každý hned klasifikuje jako nebezpečný. Legislativa ale stanoví, že pokud mám nebezpečný odpad ze zdravotnictví zařazený pod katalogovým číslem 18 01 03*, potom bez chladícího prostoru smí být shromažďován max. 3 dny. Delší doba shromažďování (více jak 4 dny, max. jeden měsíc), je možná pouze při teplotách pod 8 °C. Z logiky věci je potom správné, když se odpady, které nejsou chlazené, odváží v pravidelných svozech např. „pondělí – středa – pátek“, kdy je zajištěna časová prodleva max. 3 dny. Původce neporuší zákonné ustanovení. U odpadů, které jsou zatížené právě rozkladem, nafukováním apod. jsou tři dny hraniční, nebo je potřeba využít chladících prostor.

Průběžnou evidenci doporučuji vést při každém předání odpadu oprávněné osobě, ale vyhláška připouští i jednou měsíčně se sumárním množstvím, pokud se jedná o stejný odpad předávaný od stejného původce stále stejné oprávněné osobě.

V některých případech, především u praktických lékařů, funguje služba zákazníkům, kdy laboratoře, které sváží od lékařů vzorky, jsou zároveň oprávněnou osobou a recipročně, na základě dohody o předání vzorků (využití konkrétní laboratoře), odeberou od lékaře odpad, vybaví jej novými nádobami a vedou za něho jeho evidenci. Pokud lékaři vznikne povinnost podat Roční hlášení o produkci a nakládání s odpady do ISPOP, potom i toto zajistí. To mi přijde jako skvělé zabezpečení těchto povinností pro lékaře.

Pronajaté prostory

Dalším problémem při nakládání se zdravotnickými odpady je jejich předání a převzetí v prostorách, které má původce odpadů v pronájmu. Může se jednat o celá zdravotnická oddělení v nemocnici nebo ordinace různých lékařů ve společných objektech s možností společného shromažďování odpadů spolu s pronajímatelem. Například nemocnice pronajímají své prostory dalším komerčním firmám, mimo jiné i lékařům se soukromou praxí, a v rámci toho převezmou jejich odpad spolu se svým do společných prostor. To z pohledu zákona o odpadech není u odpadů ze zdravotnictví přípustné, pokud pronajímatel takového objektu není zároveň oprávněnou osobou.

Produkce nebo svoz zdravotnických odpadů

Neméně problémovou situací je případ jedné nemocnice, která má své ambulance pod stejným IČO mimo svůj areál. Jsou to její zdravotnická střediska v obcích. Od nich přebírá odpad do svých shromažďovacích míst v areálu nemocnice, ale nevede evidenci o tomto předání/převzetí. Odpad vykazuje jako vlastní produkci přímo v nemocnici. To není správně. Přitom předání odpadů mezi provozovnami jednoho subjektu (jednoho IČO) je povolené a eviduje se s využitím kódů nakládání A00 – AN3 v evidenci provozovny původce (ambulance) a B00 – BN3 v evidenci příjemce (nemocnice). Je ale důležité, aby ten, kdo přebírá nebezpečné odpady z jiných provozoven (v našem případě nemocnice), měl vydaný souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady (do 100 t/rok od úřadu obce s rozšířenou působností, nad 100 t/rok od příslušného krajského úřadu). K tomuto souhlasu se mohou vázat i další povolení a vyjádření.

Rovněž platí, že pokud by se takové přijaté odpady upravovaly, potom se již jedná o zařízení ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.

Úprava zdravotnických odpadů

Existují firmy, které nabízí technologická zařízení na zpracování a úpravu odpadů ze zdravotnictví. Takové stroje jsou jistě přínosné, ale před jejich pořízením uvažujte v co nejširším kontextu a ve všech souvislostech. Přínosem může být minimalizace objemu odpadu, snížení nebo odstranění nebezpečných vlastností, ale otázkou je i cena a splnění všech souvisejících povinností.

Například zařízení společnosti SIEMENS, která nabízí CONVERTER – drtič odpadů – https://www.siemens.cz/press/siemens-uvedl-do-provozu-unikatni-zarizeni-pro-likvidaci-infekcniho-odpadu-tzv-converter.

Podle dokumentace k tomuto zařízení je výstupem úpravy nebezpečných odpadů palivo o výhřevnosti hnědého uhlí. Získání paliva tímto způsobem je podmíněno minimálně legislativním souladem podle zákona o ochraně ovzduší a navazujícími prováděcími předpisy. Po takové úpravě nebezpečných odpadů tak získáme pouze upravený odpad. Pokud by se měl stát takový odpad palivem, muselo by takové palivo projít zkouškami a certifikací. To není tak úplně snadné.

Opět platí, že pokud bychom upravovali odpady, které nevznikly v naší provozovně, muselo by se již jednat o zařízení provozované se souhlasem příslušného krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

U stroje, ve kterém se drtí odpad, bychom předpokládali přítomnost např. infekčního agnes. Jistě dochází k uvolňování plynu a par do okolí (materiál je vlhký a musí vysychat). Jak je toto řešeno, není z dokumentace zřejmé. I na to je ale nutné dát pozor.

Obecně lze konstatovat, že i když SZÚ vydá k určité technologii nebo k zařízení kladné posudky, jsou prakticky vždy pouze na tu část, která se děje uvnitř stroje ve smyslu prokázání odstranění infekce z materiálu. Zajímejte se ale i o to, jak a kudy se odvádí technologické toky v průběhu úpravy, nebo jestli je odstranění patogenů v účinnosti 100 % a nemůže se nově kultivovat.

Druhým strojem, který mě v poslední době zaujal a o kterém bych se krátce zmínil, je MEDIVAK MV6, http://www.k6.cz/detail/Medivak-MV6-%E2%80%93-NOVINKA!!!_74/. Považuji ho za velice chytrý, účinný z pohledu minimalizace objemu odpadů, odstranění nežádaného nafukování pytlů hnilobou obsahu apod. Opět je ale nutné investici za jeho pořízení zvažovat v širších souvislostech.

Výrobce tvrdí, že po úpravě nebezpečného odpadu vznikne odpad kategorie ostatní. Tuto informaci však může dodat pouze ten, kdo je oprávněn provést hodnocení o vyjmutí nebezpečných vlastností odpadů. S tím jsou spojeny další náklady. Výrobce totiž dodává pouze hodnocení účinnosti stroje a to není dostačující.

Stále platí, že nebezpečné odpady, které vzniknou na jiné provozovně nebo jinému původci, mohu v zařízení upravovat pouze se souhlasem příslušného krajského úřadu vydaného ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Výstupem ze zařízení je stále upravený odpad, se kterým musím nadále nakládat jako s odpadem, tedy předat ho pouze oprávněné osobě.

Pokud stroj využiji pro úpravu vlastních odpadů z kategorie ostatní (např. již zmíněné inkontinentní pomůcky), pak zařízení splní to, co nabízí.

Do celkové investice je nutné zahrnout nejen pořizovací cenu stroje, ale i cenu za materiál (desinfekce a hlavně pytle) a náklady spojené např. s vydáním osvědčení o vyjmutí nebezpečných odpadů, které může vystavit pouze pověřená osoba (vyhláška č. 94/2016 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů).

Kromě výše uvedených a za určitých podmínek velmi vhodných a užitečných strojů k úpravě nebo odstranění odpadů ze zdravotnictví, existují ale i takové, jejichž pořízení úplně nedoporučujeme. Jedním takovým strojem je tzv. Macerátor. Slouží k odstranění inkontinentních pomůcek, plen apod. Tento přístroj inkontinentní pomůcky rozdrtí, rozemele, rozmělní a následně vypustí do kanalizační sítě. Taková úprava zdravotnických odpadů je zakázaná zákonem o odpadech, zákonem o vodách i zákonem o vodovodech a kanalizacích. Společné sdělení jednotlivých odborů MŽP k tomuto způsobu úpravy odpadů ze zdravotnictví naleznete na internetové adrese https://www.mzp.cz/cz/nakladani_s_inkontinencnimi_pomuckami_sdeleni.

Pokud Vás tento článek zaujal a potřebujete znát odpovědi na své otázky v oblasti odpadového hospodářství nebo jiných složek životního prostředí, kontaktujte nás (www.inisoft.cz).

Jsme připraveni navštívit přímo Váš podnik a provést rychlý strukturovaný audit s vazbou praxe na dodržování legislativy všech složek ŽP.

Pomoci vám můžeme také se zavedením systému kvality (QMS) dle ČSN EN 9001:2016 a systém řízení environmentu (EMS) dle normy ČSN EN ISO 14001:2016, tedy vypracujeme dokumentaci a zavedeme postupy dle norem. Provádíme interní audity systému kvality a systému řízení environmentu a umíme řešit neshody, které vyplynou ze zprávy z posouzení systémů.

Umíme pro Vás realizovat individuální školení sestavené na míru. Můžete se také zúčastnit některého z našich komerčních školení (www.inisoft.cz/skoleni).

Jste původcem odpadů, včetně těch nebezpečných, nebo s ním nakládáte, případně vedete evidenci odpadů za lékaře?

S programem pro evidenci odpadů – informační systém ENVITA – snadno splníte legislativní povinnosti a získáte klíčová data o odpadech na pár kliknutí (zákon o odpadech č. 541/2020 Sb.).