Stavební a demoliční odpady s obsahem azbestu

Odpady obsahující azbest většinou na první pohled neodlišíme od ostatních stavebních a demoličních odpadů (SDO), představují však vážné nebezpečí pro lidské zdraví. V tomto textu popíšeme, co to azbest je, kde se ve stavbě vzal a jak s ním nakládat.

Azbestem se rozumí vláknité silikáty (křemičitany) aktinolit, amosit, antofylit, chrysotil, krokydolit a tremolit, které se přirozeně vyskytují v životním prostředí v půdě a horninách. Nejčastějším druhem je bíle zbarvený chrysotil (viz obrázek), další mohou být modré (krokydolit), šedé (antofylit) nebo hnědé (amosit). Vlákna azbestu jsou chemicky a tepelně velmi odolná. Pro tyto vlastnosti je azbest těžen a využíván k výrobě velké řady produktů, zejména stavebních materiálů, třecích výrobků a látek odolných vůči teplu.

V čem spočívá zdravotní riziko

Právě vláknitá struktura azbestu způsobuje jeho nebezpečnost. Při manipulaci s azbestem může docházet k uvolnění vláken, která se usazují v plicích, způsobují potíže s dýcháním a onemocnění zvané azbestóza. Azbest jako silně karcinogenní látka způsobuje rakovinu plic nebo výstelky plic a hrudníku, tzv. mesotheliom, a to v závislosti na době expozice. Malá vlákna mohou ve vzduchu přetrvat rozptýlené po dlouhou dobu a mohou se přemísťovat na dlouhé vzdálenosti pomocí větru nebo vodních proudů, než se usadí. Větší vlákna a částice mají tendenci usazovat se rychleji. Kromě vdechnutí se tedy mohou azbestová vlákna do organismu dostat také s vodou, v níž mohou být rozptýlena, např. v důsledku eroze z přírodních nalezišť nebo z úložišť azbestového odpadu. Azbestová vlákna nemají schopnost pohybovat se v půdě. V životním prostředí se nerozpadají na další složky. Mohou proto v prostředí přetrvat po celá desetiletí i déle. A mohou se samozřejmě vyskytovat také ve vzduchu v uzavřených prostorách, pokud tam byl azbest při budování interiéru použit. Velmi přitom záleží na tom, v jakém stavu opotřebení azbestové materiály či součásti jsou (například zda se drolí).

Negativní působení azbestu na lidské zdraví bylo známo již na konci 19. století ve Velké Británii, kde věděli o souvislosti s nemocemi dýchacího ústrojí a plic u dělníků, kteří s azbestem pracovali, proto se dnes od používání azbestu v mnoha zemích upustilo.V České republice je práce s azbestem zakázána zákoníkem práce s výjimkou výzkumných a analytických prací, likvidace nepotřebných zásob azbestu, odpadů a zařízení obsahujících azbest a prací při jeho zneškodňování.

Aplikace azbestových materiálů

Nehořlavosti a značné žáruvzdornosti se využívalo při výrobě ochranných ohnivzdorných hasičských pomůcek a ve stavebnictví. Azbest je pevný, ohebný a bioperzistentní, odolný proti kyselinám i zásadám. Jeho využití např. pro květinové truhlíky a zahradní doplňky překvapí, naopak azbestové třecí produkty, obložení spojek, brzdové destičky pro silniční a železniční vozidla a průmyslové třecí materiály jsou obecně známé. Běžná byla výroba textilií z azbestových vláken, ze kterých se zhotovovaly kombinézy hasičů a ochranné rukavice ale také opony a závěsy v divadle, často byly používány jako svářecí plachty na ochranu svářecích koutů v různých provozech.

Ve stavebnictví bylo použití azbestu velmi široké, zejména v minulém století při stavbě vícepodlažních budov se užívalo azbestových nástřiků nebo izolačních desek obsahujících azbest.

Některé příklady použití azbestu ve stavbách:

• stříkaný azbestový materiál pro zvýšení požární odolnosti kabelů, ocelových konstrukcí a někdy i betonových konstrukcí; např. nástřik Limpet s obsahem až 90 % azbestu používaný v Česku ve výškových budovách s ocelovou konstrukcí nebo stříkaná omítka Pyrotherm, kde byl cement smíchán s azbestovými vlákny, od 80. let nahrazenými celulózovými či skleněnými vlákny
• azbestocementové desky používané v 70. a 80. letech minulého století ve stavebnictví jako fasádní prvky, příčky, podhledy; vyráběly se v býv. Československu pod různými názvy (Eternit, Ezalit, Dupronit, UNICEL, Lignát, Cembalit…), dále azbestové desky na obvodové pláště budov (např. systémy opláštění Bios, CHANOS, Isodit, Stross fasáda)
• desky s obsahem azbestu (někdy vyšším než 50 %) pro zvýšení protipožární odolnosti, desky používané na tzv. kabelových lávkách při rozvodech elektrických kabelů
• střešní krytiny (Eternit)
• azbestocementové roury v panelových domech na kanalizační svody a na odvětrání v šachtách
• vzduchotechnické rozvody - těsnění přírub plechového potrubí (těsnící šňůry), a dále v protipožárních klapkách, které oddělují jednotlivé požární úseky
• tepelná izolace – azbestová vata, sendvičové desky s pěnovým polystyrenem
• podlahové krytiny v některých provozech (např. bývalá počítačová centra) z protipožárních důvodů - dlaždice, které obsahují azbestová vlákna
• azbestové desky v elektrických akumulačních kamnech – zde byly z důvodu ochrany a izolace plechového krytu používány azbestové desky s vysokým obsahem azbestu (70 až 80 %); jsou velmi měkké, při manipulaci se rozbíjejí a potom při proudění vzduchu, při spuštění ventilace akumulačních kamen azbestová vlákna kontaminují celý prostor.
• plochá těsnění přírub potrubí s vysokým tlakem a vysokou teplotou pod názvem Klingerit
• azbestové destičky jako podklad pod světla nebo krabice elektrických rozvodů v chatách a rodinných domcích (používané na základě dřívější normy pro elektrické rozvody)
• asfaltové desky ASBIT.

Jak tedy postupovat při úpravě či odstraňování stavby s obsahem azbestu

Při úpravě staveb je někdy vhodnější výrobky s obsahem azbestu zachovat, např. požární obklady kovových nosných konstrukcí nebo střešní krytiny, pokud jsou v dobrém stavu. Nevhodné je však mechanické odstraňování mechů nebo lišejníků z povrchu azbestových krytin nebo jejich jiné úpravy za pomoci brusky, která při vysokých otáčkách šíří azbestová vlákna do ovzduší.

Vlastník odstraňované stavby je povinen zajistit, aby odstranění stavby bylo provedeno stavební firmou nebo minimálně při zajištění stavebního dozoru. Pokud je již předem známo, že ve stavbě je obsažen azbest, vede stavební úřad řízení o povolení odstranění a závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice KHS) stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru. Přítomnost azbestu může také odhalit prohlídka stavby, která by měla vymezit všechny části stavby s obsahem nebezpečných odpadů, a tedy i azbestu; v případě pochybností je třeba odebrat vzorky podezřelých materiálů. Odstranění stavby stavebník ohlašuje stavebnímu úřadu, součástí podkladů je i dokumentace bouracích prací včetně závazných stanovisek dotčených orgánů.

Před odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest ze stavby musí být vypracován plán prací a po skončení prací musí být provedeno kontrolní měření úrovně azbestu v pracovním ovzduší, nejde-li o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu (viz níže).

Obecně je třeba omezit zdravotní riziko pro pracovníky, kteří s azbestem nakládají. Dle § 41 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je zaměstnavatel (stavební podnikatel) povinen ohlásit místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanici KHS, popřípadě Hygienické stanici hlavního města Prahy), práce, při nichž jsou nebo mohou být jeho zaměstnanci exponováni azbestu, a to nejméně 30 dnů před zahájením práce a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, které pravděpodobně budou mít za následek zvýšení expozice. Na tuto povinnost upozorní obvykle již dotčená KHS v rámci svého závazného stanoviska k projektu. Povinnost ohlásit práce s expozicí azbestu zaměstnavatel nemá, jde-li o práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu. Takové práce přímo vymezuje § 2 vyhlášky č. 394/2006 Sb. jako

• práce související s údržbou na sebe nenavazující a krátkodobé, při nichž se pracuje pouze s nedrolivými materiály
• práce spojené s odstraňováním nerozrušených a nedrolivých materiálů, v nichž je azbest pevně zakotven v pojivu, nebo
• při zapouzdřování materiálů obsahujících azbest nebo jejich potahování ochrannými prostředky proti uvolňování azbestu.
• Za práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí se považuje i měření koncentrací azbestu v ovzduší a odběr vzorků materiálů ke stanovení přítomnosti a koncentrace azbestu.

Posouzení rizika provede zaměstnavatel (stavební firma) a hygienická stanice posoudí, zda riziko expozice azbestem bylo správně vyhodnoceno. Avšak zaměstnavatel (zejména stavební firmy) je povinen předem s příslušnou KHS projednat opatření k předcházení a omezení rizik souvisejících s expozicí azbestu, a to vždy, tedy i v případě, že se jedná o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu. Tato opatření a další hygienické požadavky stanoví v § 20 a 21 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Zásadní je při všech činnostech předcházet uvolňování azbestového prachu do ovzduší.

• Při odnímání stavebních materiálů s obsahem azbestu ze stavby musí být voleny takové technologické postupy, které předcházejí nebo minimalizují uvolňování azbestu do ovzduší. Konkrétněji je uvádí v příloze č. 3 Metodický návod MŽP pro řízení vzniku odpadů s obsahem azbestu při provádění a odstraňování staveb a pro nakládání s nimi z r. 2018.
• Odstraněný odpad obsahující azbest musí být ukládán do utěsněných obalů označených štítkem s informací o přítomnosti azbestu a následně předán k tomu oprávněné firmě. Přeprava těchto odpadů podléhá ohlašování přepravy nebezpečných odpadů dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
• Prostor, v němž se pracuje s materiálem obsahujícím azbest, musí být vymezen kontrolovaným pásmem.
• Zaměstnanec musí být proškolen o účincích azbestu na zdraví a vybaven pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím. Pracovní oděv musí být po každém použití zkontrolován, zda není poškozen, a musí být vyčištěn. A i k čištění se přepravuje v uzavřeném kontejneru.

Odpady obsahující azbest je možné předávat do zařízení ke sběru odpadů či sběrných dvorů odpadu, které mají povoleno takové odpady přijímat, vždy však musí být zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny. Azbestové odpady lze odstraňovat na některých skládkách skupiny S-OO (skládky „ostatních“ odpadů) a na skládkách skupiny S-NO (skládky „nebezpečných“ odpadů) při splnění podmínek daných v § 7 vyhlášky č. 294/2005 Sb. a v souladu s jejich schváleným provozním řádem.

Pokud Vás tento příspěvek zaujal, pokud byste s námi rádi konzultovali i jinou problematiku, nejen nakládání s odpady ze stavebnictví, pak neváhejte a využijte služeb poradenství, které Vám společnost INISOFT Consulting  nabízí v oblasti všech složek životního prostředí, tedy při nakládání s odpady, obaly, vodami, chemickými látkami a směsmi, i při provozování zdrojů znečišťování ovzduší. Chcete být včas informování o chystaných změnách v oblasti ochrany životního prostředí? Vzdělávejte se s námi. Přehled aktuálně pořádaných školení najdete na internetové adrese  https://www.inisoft.cz/skoleni.

Ing. Markéta Miklasová
INISOFT Consulting s.r.o.

Sdílejte tento článek: