Workshop o odpadech aneb odpadářské minimum

Nakládání s odpady, je ze všech oblastí životního prostředí tou nejčastěji řešenou.

     Původce odpadů má povinnost vést průběžnou evidenci odpadů, kterou však obvykle nevede vůbec nebo ji sice vede, ale ne v rozsahu a s četností požadovanou legislativou. Proč? Důvodem může být třeba i použití nevhodného nástroje. Proč třeba nestačí sešit nebo excelová tabulka? Ano, je to mnohdy řešení, ale jednu chybu to má. Aktualizaci musíme provést ručně a na základě dobré znalosti odpadové legislativy. A to je ten problém. Legislativně vzdělán není každý, kdo se v oblasti nakládání s odpady pohybuje, kdežto specializovaný SW je s takovou garancí jeho výrobcem obvykle dodáván. Například novela prováděcí přihlášky č. 383/2001 Sb. k zákonu o odpadech č. 185/2001 Sb. klade v současné době značné nároky na uvádění IČP a IČZ  v rámci vedení průběžné evidence odpadů, a to včetně nebezpečných. Proto je garance legislativní shody se software tak přínosnou.

     U malých a středních firem zpravidla neexistuje samostatná pracovní pozice ekologa ve smyslu vlastního zaměstnance. Oblast životního prostředí, ale mnohdy jen jeho část, je řešena externím ekologem nebo tuto službu zaštiťuje poradenská společnost zabývající se krom jiného i BOZP a PO. V horším případě pak je tato funkce připojena k jiné administrativní činnosti. Většinou je zpracováním agendy ŽP pověřena asistentka jednatele nebo ředitele společnosti, který má pocit, že tak má vše plně pod kontrolou. Velmi často se stává, že má činnost na starosti účetní, která řeší faktury přicházející do firmy a odcházející z firmy. Je tedy postavena do role „evidenta“. Mnohdy je za ekologii odpovědným vedoucí údržby nebo provozu, případně jím pověřená osoba.  U větších firem je situace o poznání lepší. Pozice ekologa nebo odpadového hospodáře zde často existuje, ale v mnoha případech zase jde o kumulaci povinností vyplývajících i z jiných činností společnosti. Z časových důvodů zaměstnanec na tomto pracovním místě nezajistí vše tak, jak by měl a chtěl. Zároveň je pro něj složité řešit problematiku ekologie podniku bez možnosti konzultace a v záplavě evropských a českých předpisů a nařízení.

     Pro lepší pochopení je nutné vytvořit si představu o tom, co všechno má takový ekolog nebo odpadový hospodář zajišťovat, tedy specifikovat si činnosti a oblasti. Samozřejmě, že rozsah práce a povinností je úměrný tomu, o jaký podnik se jedná, čím se zabývá, co vyrábí a jaké „nebezpečí“ pro životní prostředí tedy představuje.

     V oblasti životního prostředí často neexistují jednotné výklady daných situací a případů. Osoba v pozici ekologa nebo odpadového hospodáře, která chcete mít celou oblast v legislativní shodě, se musí této problematice opravdu naplno věnovat. Složitost umocňuje fakt, že i pro ČR platí přímo závazná nařízení EU, která se do českého práva netransponují, ale je nutné se jimi řídit. Další, praxí zjištěnou zkušeností je, že žádnou z dílčích oblastí ŽP nelze řešit samostatně. Že je mezi nimi přesah a provázanost. Odpady a IRZ, ovzduší a regulované látky, obaly a odpady, vody a chemické látky, chemické látky a PZH atp. U velkých společností řeší ekolog i vnitřní směrnice týkající se životního prostředí, povinná školení a také kontrolu administrativy pro následný reporting dat, případně i zajištění revizí a měření strojů a zařízení.

Zjistili jste, že se v podobné situaci nacházíte i Vy?

Máte kromě spousty jiných pracovních povinností odpovědnost i za nakládání s odpady?

Jste v roli nováčka a v této oblasti zatím tápete?

Je Vaším cílem této problematice porozumět a jste při chuti naučit se něčemu novému?

     Pak rozhodně i pro Vás pořádáme seminář s názvem
„Workshop o odpadech aneb odpadářské minimum“.

     Vzdělávejte se s námi. S INISOFTEM budete vždy in.

Ivana Vitmajerová a Ing. Michal Horník
oddělení poradenství a legislativa,  INISOFT s.r.o.